Velikonoční ohlédnutí

Velikonoční klepání byl u mládeže hodně oblíbený zvyk, kterým mladí chlapci žili po celou dobu pašijových dnů, kdy v kostele u nás na kapličce nezvoní od Zeleného čtvrtka až do Bílé soboty zvony. "Scházeli jsme se u horního mostu a průvodem s různými klepáči a řehtačkami oznamovali poledne, klekání, ráno v šest a odpoledne ve tři. V mezi čase jsme si dělali ohně pod skalů, když nevyšlo počasí, tak pod mostem a opékali erteple - brambory, to nás doma na Velký pátek neviděli celý den. Vedení průvodu bylo výsadou kluků osmáků a deváťáků, teď už je to všecko ináč" zavzpomínal strýček Jagoš.

Jak plyne čas, tak se mění i zvyky. Dnes nechodí klepat jen chlapci, těch je málo, vypomáhají i děvčata. Rovněž věková hranice se snižuje. Mezi letošní nejmladší a nejaktivnější účastníky patřil malý Kubíček Vašiců, maminka s ním nevynechala ani jedno klepání, doprovázeli staršího bratra Honzu. Taky Terezka Maňáková s babičkou byly častými účastnicemi. Za udržování a vedení tohoto velikonočního zvyku děkujeme Barborce Karáskové, Ondrovi Maňákovi, Tobiáši Zemánkovi. Poděkování samozřejmě patří všem dětem.