Jak to doma zvládám

Není žádným tajemstvím, že době mimořádných opatření spojených s omezením nákazy Koronaviru jsou žáci základních škol doma. Tímto malým gestem bychom chtěli poděkovat rodičům, učitelům i všem pomocným pracovníkům za to, jak současný stav zvládají. Stejně tak žákům, kteří mají stížené podmínky k výuce. Rozhodně lze říci, že nezahálejí.  

Žáci 5. ročníku dostali za úkol napsat práci na téma "Jak to doma zvládám" adresované paní ředitelce. S těmito pracemi bychom se s Vámi chtěli rádi podělit. 

Dobrý den paní ředitelko,

ráda bych Vás tímto pozdravila. Zadané úkoly doma celkem zvládám. Radost mi dělá, když můžu být se svým psem, dívám se na tablet, volám si s kamarádkami, šiju si pro radost, vařím, hraju hry a tancuji. Starost mi dělá, když nemůžu jít ven, být   s kamarádkami, ale hlavně, když vidím v televizi jak narůstá počet nakažených koronavirusem. Nemám ráda, když musím nosit roušku i když mi rodiče vysvětlili, že je to důležité, abych zůstala zdravá. Prožívám ne zrovna veselé dny, protože mám strach o své blízké, aby také neonemocněli. Věřím, že brzy nemoc porazíme – najde se na ni lék a budu zase chodit ven beze strachu. Také se těším až se společně setkáme ve škole a možná pojedeme na výlet do Prahy, kde jsem se moc těšila.

Milá paní ředitelko.

Já jsem vždy rád když nám pošlete sloh. Jsem rád že nám ten sloh posíláte. Jste ta nejlepší učitelka kterou jsem kdy měl. Na vás nikdy milá paní ředitelko nezapomenu. My to doma zvládáme dobře. Já vstávám cirka v 9:00. A po obědě jdeme se psem na procházku a večer začínáme hrávat volejbal. A já se průběžně dívám na seznam jestli nedošli úkoly. Mě dělá největší radost to že jsme se ještě nenakazily a že je aspoň 11 uzdravených a že pomáhá ten lék který se dal tomu taxikaři. Ale to co mě dělá starosti. Tak je to aby to nedostaly starší lidé. No pak mě dělá starosti to, aby to nedostala naše rodina. Pak to že ten počet nakažených pořád stoupá. A že to je tady v okolí.

Úkoly jsou v pohodě a zvládám. Každý den, když je pěkně chodíme s mamkou na procházky do přírody, jeden den jdeme do Velké nad Veličkou ke koňům a já jim do textilního sáčku natrhám pěknou trávu ze zahrady protože oni to tam mají vypasené. A když jdeme později, tak vidíme, jak je zahánějí do stáje v 16:00 hod a druhý den jdeme kolem luckého rybníka a vždycky vidíme hodně zvířat např.: srnky, srnce, zajíce, bažanty atd. A když není pěkně tak hrajeme celá rodina dostihy a sázky. A v neděli jsme si půjčili od té paní co dělá trampolínky trampolínu a skáčeme tak, že mamka je v skupině přes facebook a ona vysílá živě a my podle ní skáčeme. A úkoly si dělám vždycky před obědem a potom teprve hrajeme dostihy nebo jdeme na procházku. Na trampolínách skáčeme úterý, čtvrtek, neděle od 18:00 hod. Nebyla jsem moc ráda, když jsme museli zůstat doma ze školy, ale chápu to, že je to důležité pro zdraví nás všech. Doufám, že nebudeme muset chodit do školy o letních prázdninách.                                             

Já se mám dobře. Ráno nebo odpoledne si dělám úkoly a skoro každý den píšu přijímačky z matematiky na čas. Odpoledne někdy jdeme ven na zahradu a trochu pomáhám tátovi a bráchovi a potom jdu na počítač nebo si hraji s legem, a někdy hraju na kytaru, ale moc se mi nechce a dívám se na televizi. Potom je máma úplně naštvaná že se nám moc nechtějí dělat úkoly, a ještě k tomu vždycky vstávám okolo devíti hodin ráno, ale zase jsem pomohl tátovi opravit stojan na noty. Cítím se dobře, ale zároveň jsem nervózní, protože nemocných koronavirem stále přibývá, a taky jsem naštvaný, že nemůžeme šlahat na Velikonoce a máma je z toho všeho hodně vyčerpaná. Jinak se máme dobře.

Doma to zvládám docela dobře. Nemám s ničím problém. Největší radost mi dělá, že jsem doma a nemusím brzo vstávat a chodit do školy. Večer se mohu déle dívat na televizi. Velkou starost mi však dělá koronavirus kvůli kterému jsme se ocitli ze dne na den doma a v karanténě. Máma nás nechce nikam pouštět. Aby jsme se náhodou nenakazili. Jedině kam nás pustí je na dvůr. Kde nám dovolí i bez roušky. Pokud jdeme ven mimo dům musíme mít roušku, která není příliš pohodlná. Nemůžeme jet ani k dědečkovi, jenom být doma. Doufám, že se nenakazíme a brzy půjdeme do školy, abychom nemuseli chodit přes prázdniny. To by bylo opravdu hrozné.

Domácí školu docela zvládám, občas se opozdím. Má výhody i nevýhody.

Výhody:

• můžu se ráno vyspat, nemusím brzy vstávat
• můžu si sama rozvrhnout předměty
• můžu si udělat delší přestávky
• rodiče se nám víc věnují

Nevýhody:

• rodiče neumějí učivo dobře vysvětlit
• někdy je těch úkolů příliš mnoho, ale konkrétně z Českého jazyka ne
• rodičové neumějí anglicky a bratři mají příliš mnoho svých úkolů, nemůžou mi pomáhat, někdy si s Angličtinou nevím rady

Mrzí mě, že se nemůžu setkávat s kamarády a nemůžeme jezdit na výlety. Baví mě s babičkou starat se o zvířata, můžu i ráno. Nemusím chodit do hudebky, ale mrzí mě, že musím hrát učitelovi přes mobil. Celkově mě domácí škola moc nebaví, raději bych se dopoledne učila s kamarády a odpoledne už měla volno.

Při tomto neplánovaném volnu si uspořádávám pokoj, protože mám na to momentálně víc času. Využila jsem taky čas a začala jsem péct, protože mě to baví a zrovna se tím i zabavím a hned uteče ten čas rychleji. A zkouším šít roušky, ale zatím mi to moc nejde, ale je výhoda, že jsem chodila do kroužku šití. S babičkou sadím na zahrádce zeleninu a sadila jsem i v pařeništi saláty a často je zalévám a nebo jdu na dvůr, kde si kreslím s křídami nebo skáču přes švihadlo, případně se ještě mazlím s kočičkou, kterou jsme zdědili po mé babičce a dědovi. Někdy mi dělá starost i učení. Radši bych to dělala všechno ve škole než doma, protože doma se nové učivo učí hůř, ale jde to zvládnout. Nebo mi taky dělá starost, že nemůžu chodit s kamarádkami ven a dovádět, to mi moc chybí. Dost momentálně prožívám stesk po kamarádech, ale i po příbuzných, protože se s nimi nevidím tak často a to mi chybí ze všeho nejvíc. Prožívám taky docela velký stres, protože se bojím jak to bude dál.  I přesto to všechno doufám, že se ve zdraví ještě sejdeme ve škole a dočkáme se opravdových prázdnin.

Dáme to!!!