Dětský pořad Horňáckých slavností 2025: U nás sa děłá, zpívá aj tancuje

Dětský pořad Horňáckých slavností 2025: U nás sa děłá, zpívá aj tancuje

Letos jsme se na HS 2025 v sobotu večer v dětském pořadu vydali na cestu plnou práce, her, zpěvu i tance. Právě děti z Lúčánku provázely celé pásmo a tvořily jeho dějovou linku. Diváky provedly příběhem Aničky a Matúška. Oba hrdinové symbolizovali dětský svět na Horňácku, jejich den byl plný práce i hry, drobných radostí i starostí. Anička snila o novém fěrtúšku, zatímco Matúšek jí ukazoval, že k němu nevede zkratka, ale poctivá práce a ochota přiložit ruku k dílu. V jejich příběhu se tak odrážely situace, které kdysi prožívaly generace dětí na dědině: od pomocí doma a na poli až po chvíle, kdy se v písni a tanci ztrácela únava i starosti. Diváci během pořadu viděli, že na Horňácku se toho mezi prášením od motyky a zatočením v kole může stát víc, než by si člověk domyslel. Andrea Bělínová i Daniel Dvořáček se hlavních rolí ujali s lehkostí a jistotou, která si zasloužila obdiv.

V pořadu se představilo přes 200 dětí i muzikantů z celého Horňácka ve věku od školky až po ty, kteří stojí na prahu dospělosti. V jednotlivých vstupech souborů se objevily každodenní činnosti: praní prádla na potoku, práce na dvoře, na poli i na louce, sbírání kamenů, stavění mostu nebo krmení koní. Děcka se při tom učila, že kamarádství a společné zážitky jsou mnohem víc než nový fěrtúšek.

Velkou oporou autorkám pořadu, Janě a Kačce Evjákovým, byla HCM Háj ve spolupráci s Petrem Galečkou. Tato podpora dodala celému programu jistotu i tah. Písnička „Na Horňácku my sa máme“ rámovala celý pořad, zazněla hned na začátku, provázela děj a nakonec se stala i jeho vyvrcholením. Děti při ní nastupovaly postupně po jednotlivých souborech na jeviště a tím se symbolicky představily všechny, které se na pořadu podílely. Postupně se celé jeviště plnilo dětmi, až se na jevišti ve zpěvu i tanci sešli všichni účinkující. Byl to okamžik plný energie i dojetí, na který snad publikum dlouho nezapomene.

Ohlasy ze strany diváků na Strážné Hůrce, zakončené potleskem ve stoje, ukázaly, že si pořad našel cestu k divákům. Nebyl to sled čísel, ale ucelený příběh, který měl nejen dětem ukázat, že není důležité, co mají na sobě, ale radost ze společné hry, zpěvu, tance a společně strávených chvil a že právě písnička a tanec dokážou připomenout hodnoty, které zůstávají.