Už za týden: Z úckých koreňú

Už za týden oslaví Louka 980 let a v sobotu 5. září v 19 hodin bude součástí oslav také pořad „Z úckých koreňú“.

Když jsem nad ním začala přemýšlet, nechtěla jsem vytvořit pořad, který bude vyprávět historii Louky jen prostřednictvím letopočtů a událostí. Mnohem víc mě zajímalo, co z toho všeho žije mezi lidmi dnes.

Příběhem nás proto provází pět Lúčanů napříč pěti generacemi. Každý se na Louku, její historii i oslavy dívá trochu jinak. A do jejich představ vstupují také děti, které mají zase svůj vlastní pohled na to, jak by se takové výročí mělo slavit. Přes ně se postupně dostáváme k dalším lidem a příběhům – k muzikantům, zpěvákům, tanečníkům, verbířům, dětem i dospělým, k těm, kteří v Louce žijí, i k těm, kteří odsud odešli, ale své kořeny si nesou pořád s sebou.

Jednou z výrazných linek pořadu je pět primášů, kteří mají své kořeny v Louce. Pět Lúčanů, pět různých muzik a pět různých životních cest. Někteří žijí v Louce dodnes, jiní jinde. Každý dělá něco jiného, ale všechny spojuje muzika a místo, odkud vyšli.

Při přípravě pořadu jsem si sama znovu uvědomila, jak se to, čemu říkáme tradice, v průběhu času proměňuje. Dnes je s Loukou spojeno díky primášům několik cimbálových muzik. Dříve měla v hudebním životě Louky výrazné místo dechová hudba a na zábavách se v dědině hrávalo převážně s dechovými muzikami. A právě to je na tradicích zajímavé. To, co dnes považujeme za samozřejmé a tradiční, muselo také někdy začít. 

Možná něco takového právě teď v Louce sledujeme. Už třetím rokem se před Horňáckými slavnostmi dávají dohromady naši dospěláci z Louky. Nemají oficiální název ani pravidelné zkoušky. Prostě se sejdou, opráší kroky, zazpívají si, zatancují – a letos se poprvé představí také doma před lúckým publikem. Je to nová tradice? To dnes ještě nevíme. Prověří ji až čas. Ale možná právě takto tradice vznikají – z lidí, kteří se chtějí potkávat a společně navazují na něco, co sami dostali od svých rodičů a prarodičů.

A pak jsou tu děti z Lúčánku. Další generace, které předáváme něco z toho, co jsme sami dostali. Co si jednou ponechají, co změní a co vytvoří úplně nového, už bude na nich.

Na jednom jevišti se tak za týden potkají děti, dospělí, zpěváci, tanečníci, verbíři, muzikanti, pět primášů se svými muzikami i soubory z okolních obcí, které jsou s našimi příběhy propojené.

A možná právě o tom pro mě „Z úckých koreňú“ jsou.

O tom, že bychom měli vědět, odkud jsme vyšli. Že nemusíme všechno dělat stejně jako generace před námi. A že tradice není jen to, co bylo kdysi. Je také tím, co žijeme dnes – a co jednou předáme dál.

Z úckých koreňú
sobota 5. září 2026 | 19.00 | Čechův dvůr

Dojdite. Budeme rádi, když u toho budete s námi.