Kaplička v Dolnim konci

Historie dřevěné kapličky v Dolním konci

Původní kaplička, která na tomto místě stála, nechal postavit můj dědeček Jan Sedláček z č. p. 81 v roce 1935.

   Bylo to poděkování Panně Marii za uzdravení po návratu z první světové války. Zranění způsobila střela, která zasáhla hlavu a poranila mozek. Když mně to jako malému klukovi vyprávěl, vždy mně ukazoval vytetovaný křížek na hlavě v místě, kudy střela prošla.

Tento příběh také vyprávěl primáři v nemocnici v pozdním věku svého života, když byl na operaci kýly. Primář jeho vyprávění nevěřil, ale když jej poslal na kontrolu, rentgenový snímek jeho tvrzení potvrdil. Tento snímek ukazující, že kulka zůstala v hlavě do konce dědečkova života, je nyní v držení Josefa Slováka, který je jeho vnukem.

   O údržbu kapličky se starala rodina Sedláčkova a Řehákova. Později moje matka, Anežka Maňákova z č. 24.

   V osmdesátých či devadesátých letech byla kaplička poničena. S mým bratrem Františkem, č. p. 306, který byl malířem, jsme ji opravili. Zhotovili jsme nová dvířka a zasadili do nich nové sklo. A dovnitř jsme vsadili nový obrázek Panny Marie Hostýnské, který jsem koupil na sv. Hostýně a nechal ho tam požehnat. Následně bratr kapličku natřel barvou. O její údržbu, jako jsou květiny, svíčky a jiné se starají moje sestry Anna, č.p. 24 a Růžena Kašpárková z Tasova. Pomáhaly také Anežka Hrbáčková (Ašina) a jiné ženy Dolního konce.

   V minulém roce jsem byl upozorněn na špatný stav této dřevěné kapličky. Požádal jsem synovce Petra Maňáka, č.p. 162, který je vyučen truhlářem, zda by zhotovil kapličku novou, kopii té původní. Stalo se a nová kaplička stojí na stejném místě. Betonový základ zhotovil švagr František Kašpárek se svými syny z Tasova.

   Požádal jsem našeho pana faráře, otce Petra Wnuka o požehnání nového obrázku a kapličky. To se uskutečnilo v neděli 5. července 2026 odpoledne za účasti 50 spoluobčanů. Sešli jsme se u křížku v Dolním konci. Společně jsme šli průvodem s modlitbami a zpěvem mariánských písní podjezdem pod železnicí ke kapličce. Po společných modlitbách P. Petr Wnuk kapličku požehnal.

   Všem za účast, za modlitby a pěkný zpěv děkuje rodina Slovákova a Maňákova.

   Vždy, když jsem tudy chodil jako malý kluk, ještě za soukromého hospodaření na pole, které jsme zde měli, nebo později s manželkou a dětmi na procházku do Volavca,  nebo na houby, mi do očí při východu z betonového tunelu padla do očí tato dřevěná kaplička.

   A tak přeji také vám všem, kteří touto cestou někdy půjdete, když vyjdete z podjezdu, ať vás stejně jako mě, potěší pohled na krásnou přírodu a také kapličku stojící mezi dvěma lípami.

Antonín Maňák, č.p. 177